Jsem Ostravačka s valašskými kořeny a vazbami. Absolvovala jsem v Ostravě gymnázium a jako studentka zde zažila „sametovou“ revoluci. Poté jsem zamířila do Brna na FF MU, kde jsem (s pauzami v zahraničí) vystudovala jednooborovou psychologii (zaměření klinická psychologie). Díky cestování jsem okusila práce v různých oborech, za což jsem vděčná, profesně je pro mne však stále tou hlavní oblastí psychologie, kde se opakovaně ocitám na pozicích, kde jsem měla a mám možnost pracovat v týmech s mezioborovým, resp. multidisciplinárním přesahem.
V minulosti jsem jako psycholožka neziskové organizace SOZE několik let pracovala v uprchlických zařízeních MV ČR na území Moravy a Slezska, přičemž tematice psychologické podpory uprchlíků jsem se věnovala i při externí pedagogické práci na FF MU v Brně. Později, po pracovní zkušenosti nejen v novozélandském zemědělství, jsem se jako psycholožka přesunula do oblasti práce s lidmi se zkušeností s duševním onemocněním, se kterými částečně v ostravské organizaci MENSSANA pracuji v multidisciplinárním týmu doposud. V posledních letech jsem měla příležitost podílet se na mapování stavu inkluze ve vzdělávání na SŠ a VOŠ v MSK (pro NÚV/NPI ČR), díky čemuž jsem se ocitla ve „školním terénu“, kde jsem o problematice inkluze měla možnost hovořit s aktéry vzdělávání- se studenty (občas i zákonnými zástupci), pedagogy, školními poradenskými pracovníky a vedením škol.
Tehdy se začala rodit myšlenka vytvoření „multi-týmu“ odborníků z různých oblastí. Týmu, který dokáže naslouchat a flexibilně reagovat na potřeby škol, zahrnout a přizývat do podpory „na míru“ právě ty odborníky, kteří jsou v dané situaci potřeba a zároveň také stále „dávat hlas“, respektovat a spolupracovat s těmi, kterých se podpora týká. O to se nyní snažíme v KORU Hope, resp. v Mobilním centru pro podporu inkluze (MCPI), kde v týmu s multidisciplinárním přesahem pracuji jako koordinátorka a psycholožka. Aktuálně jsem mj. frekventantkou komplexního psychoterapeutického výcviku v Otevřeném dialogu a uvědomuji si, že dochází k propojení- nehierarchická spolupráce, dialog, transparentnost a další prvky tohoto přístupu mi při koordinaci týmu MCPI pomáhají a dávají nejen v psychologické práci smysl.
Svou práci mám ráda, ale potřebuji čerpat i jinde. Kus období života jsem ji i proto prokládala delším cestováním a poznáváním různých končin světa. Specifický vztah mám k Francii a Novému Zélandu. Za mnohé, intenzivní, s odstupem času viděno důležité zážitky vděčím nejen souputníkům na cestách, ale třeba horám v Peru nebo obyčejně neobyčejným lidským příběhům na Samoi či Fogu, které mi zprostředkovaly sílu lidské komunity do morku kostí. Mám ráda nezávislé cestování a lidské příběhy z různých končin světa, ale stejně tak „obyčejné kolo“, sdílení s přáteli, muziku, valašské kopce a tamní svéráznost. Anebo drsnost a hrubou slupku Ostravska, které však tím, co skrývá, dokáže, pokud „tomu dáme šanci“, mile překvapit 🙂